Knihař
Knihař, e, m., kněhař, kdo knihy a) tiskne = kněhtiskař, V.; b) opisuje (Bücherschrei- ber), Kom.; c) prodává = knihkupec, Buch- händler; d) váže (Buchbinder) a v tomto smyslu se tohoto slova nyní skoro výhradně užívá. Šp.: knělvazač (z něm. doslovně pře- loženo). Knihař archy hladkým, těžkým kla- divem vytlouká a srovnává, potom skládá a opět vytlouká, na vazadle motouzem a nití sešívá, lisem knihařským svírá a na hřbetě klíží. Knihu pak ořezadlem (obřezákem) oře- zává a desky z lepenky ku hřbetu přidělává. Hřbet a desky povlékají se koží, plátnem n. papírem. Potáhne-li se celá kniha koží, slove vazba tato francká; pakli jen hřbet, desky pak plátnem n. papírem, slove tato vazba polo- franckou. Obřez se barví n. pozlacuje. Nápis na hřbetě z pozlátka horkou mosaznou pe- četí se vytlačuje. Pt. 110., S. N. IV. 717 (zde viz více). Vz Tk. II. 538.