Kníže
Kníže, gt. knížete, n. — K. od, kněz' (kbnęgb, vz Gb. Hl. 109. ), vlastně = mladý kněz (a proto je slovo toto rodu středního), Prinz; později tolik co staré, kněz´ = pán, vladař zemský, mocnář vůbec. Fürst. Slovo kníže bývá vzorcem třetího středního sklo- nění a skloňuje se: 1. kníže, 2. knížete, 3. kní- žeti, 4. kníže, 5. kníže, 6. knížeti, 7. knížetem; pl. 1. knížata, 2. knížat, 3. knížatům, 4. kní- žata, 5. knížata, 6. knížatech, 7. knížaty. Poněvadž kníže znamená nyní muže, tedy se toto slovo i o muž. rodě klade a má v akkus.: knížete; i můžeme tedy říci: jasné kníže přišlo n. jasný kníže přišel. Vz Hrabě. — Knížetem býti. V. Ne tak knížete drabanti hájí, jako poddaných milosť. Kom. K. voliti. Háj. Zak. ho vyzdvihli; za k. voliti, vyhlá- siti. Háj. K. země. D. K. korunované. Jg. Dobré k. dobré boky (rady) má. Rb. — Ve- liký k. jest titul údů panujícího rodu ruského; údové panujícího domu rakouského mají titul arcikníže. S. N. — Stran titulu vz Jasnosť, Urozenosť, Milosť. — K. = hlava, das Haupt. K. kněžské. D. K. ďábelské. V. K. toho světa (pekelný bůh). V. Hippokrates kníže lékařův. Zlob.