Knuta
Knuta, y, f., z germánského: got. hnuto = lat. flageílum, aculeus = bič, osten; skand. knůtr, šved. knut, strněm. knoto (Knoten). Vz Mz. 43. K., bič spletený z více řemínků, na jichž koncích jsou olověné kuličky; slouží k trestání zločincův. S. N., Rk.