Ko
Ko se předsouvá: ko-r-moutiti. Šf., D., vz R. — Ko, staroč. zájmeno, spojuje se s -li: koli; odtud: kolik, kolikerý atd. D. Vz Kt. str. 49. --ko (-bko) jest přípona, před kterou se h do ž, ch do š, k do č, e v č mění: jablko, klubko, oko — očko, ucho — ouško, lůžko, zrnko. Vz H, Ch, K, -ek. Městečko, slůvko, zrcátko, kuřátko, děťátko. Mkl. B. 265.