-ko-ko. Substantiva v
-ko dlouží kořenou sla- biku ve dvouslabičných deminutivech: tělo — tílko, slovo - slůvko; někdy se nedlouží: očko, plecko, břiško v. bříško. Podobně v troj- slabičných: koleno — kolénko, polénko, ko- rýtko, housátko. Gb. H. ml. I. 596.