KobaKoba, y, f. =
kob. Kobu čiň. Koll. St. 425., 713. Cf. Mkl. Etym. 154. —
K. =
kobka, pokojík, síň. Dívčí k. Čch. Mch
. 37., Bs. 12. Když lid krepčí
, vejdi v tajnou
kobu, Boha pros, by prominul jim zlobu.
Sš. Snt. 11
. — K. =
krkavec. K. koby ne-
učenu. C. M. 39. — Smil
v. 1210. Vz Po-
ručník (na konci. Vš.), Výb. I
. 1143. 21.—
K. =
moucha na mrchy sedající. 1496. Mus. 1884. 530.