Kobyla
Kobyla, y, f., kobylka, kobylice, koby- lečka, kobylička; klisna, hřebice; divoká: sveřepice; klisinka. Die Stute. K. hřebná, hřebí, hřebice. K. špatná: herka, hemrlice, mrcha, škapa. Kobylu připustiti. Kobyla se ohřebí, ohřebila. K. pušťáku k sobě nedá. K. počala, zůstala hřebná. Na kobyle jezdí a kobylu hledá. Prov. Považ kobylo, co jsi zorala. (Když někdo nějakou hloupost' do- kázal. Vz stran přísloví: Hloupý. ). Č. Ne- dávej mi kobyl, však na mně do mlýna ne- jezdíš. Vz stran přísloví: Hana. Č. K. má větší hlavu, ať se stará. Vz Lhostejný. Lb. Nezáleží na tom, kobyla-li sivá, ale jak táhne; Nech k. hlavu si láme, že má velkou, co nám do toho? Pk. Jakmile kobyla jezdce sednouť nechá, musí (má) také nechať jezditi. Hnš. — K. n. zbranice, hranice před mostem, mlýnem atd., ku chránění před ledovými krami za času dřenice. Vys. Také: kozel, ledolom, koza, zbraně, Jg., pod mlýnem: splže. — K., přívora, sloup na stání, der Stallbaum. — K., veliké kladivo v huti. D. K. lomená, Stirnhammer, stlačovací, Schwanz- hammer, nahazovací, Aufwerfhammer. Techn. — K., v sladovně lešení na lísky, pod nimiž | je oheň. Us. — K., řada obilí k mlácení prostřeného a obilí samo k mlácení v řadě ležící. Us.