Kobyla
Kobyla, kobylenka. Sr. lat. caballa. Bž. 36., Mkl. Etym. 122. V MV. pravá glossa. Cf. Rk. Sl. Nevypříhaj kobylenky z pluha ven. Sš. P. 512. Těžko k-ku vrtákem dříť (něco dělati nemaje k tomu potřebných ná- strojů). Us. K. a volek to je čertů spolek. Us. Kšť. Počkaj, formánku, drž kobylenku, ešče sa mám lúčiť se svú maměnkú. Pk. Ps. 89. K. vrchuje (chce hřebce, je zhřebná, ohřebila se). Brt. D. 325. Až se kobyla otelí (nikdy). Us. Bdl. Kobyla má malý bok (tato slova lze i zpátky čísti). Us. — K. ve sladovně, das Gerüst. Nz. — K., der
Hammer in den Hammerwerken. Ssk. — K.
nahazovaci, der Aufwerfhammer. Nz. — K.
stlačovací, der Schwanzhammer. Nz. — K.
— vrchol u Suchomast. Krč. — K. = hloupá
ženská. Us. Ssk. — K., y, m. = koník,
mladý voják. Us. vojen, v Praze. Kld. — K., os. jm. Tk III. 649., V. 245., Let. 8., 22., 470.