KobylaKobyla. Cf. Kráva (3. dod.). Huj, velebný pane, k. ráčí kopat n.: k. jich ráčí uhodit (říkají tomu, kdo chce hezky mluviti a neumí). Cť. Tele (3. dod.). CT. Tkč. Považ, kobylo, co sme zvorali: já sem ležel, tys u mne stála. Mor. Čes. 1. V. 421. Nech sa k. o to staria, tá má väčšiu hlavu ako já. Slov. Nov. Př. 565. Choditi s kobylou. Vz NZ. II. 595., Klibna.