Kobylka
Kobylka, y, f., mladá kobyla. — Přijíti, sednouti, dostati se někomu na kobylku = na něm jezditi, poroučeti mu, zbíti ho. Us. — K. polní, koníček travní, robáček čtvero- křídlý, locusta, das Heupferd, die Heu- schrecke. Kobylka vřeští, Orb. pict., cechtá (crká). Jg. K. zelená či koníček, 1. viridis- sima; k. hnědá, decticus verrucivorus; šedivá, stěhovací. S. N., Frč. 145. — K. = prsní kosť u ptákův, das Brustbein. Jg. — K., stavídko na houslích, na němž struny leží, der Steg, Sattel, Us.; u fletny: mostek, stupníček. Hd.