Kobylka
Kobylka. — Býti komu pořád na k-ce; Jde mu to na k-ku, geht ihm um den Kra- gen; Jíti komu na k-ku, Einem aufs Korn, auf die Kappe gehen; Chce mu na k-ku. Us. Dch. — K., locusta. Ž. wit. 77. 46., 104. 34. Cf. Kram. Slov., Rk. Sl. K. stěho- vavá, acridium migratorium, die Wander- heuschrecke, Sl. les.; stšhovavá jihoafrická, gryllus devastator; nosatá, truxalis nasuta; bodlinatá, hetrodes spinulosus; ocasatá, lo- custa caudata; cvrkavá, 1. cantans; dubová, meconema varium, Brm. IV. 584., 593.-596.; tatarská, acridium tartaricum; aegyptská, a. aegyptiacum, Ves. IV. 124., travní, Us., chře- stivá. Schd. II. 520. K-ky v Čechách. Vz Let. 210. Přicházívá ve množství jako k-ky. Bž. exc. Pověry o k-kách čti v Mus. 1853. 489. — K. houslí. Vz KP. II. 307. — K. = chudé pohančené zrno. Val. Vck., Brt. — K., sam. u Humpolce: Kobilka, ves u Tur- nova. Rk. Sl. — K, y, m., os. jm. D. ol. I. 217., 199., Žer. Záp. II. 184., S. N.