Kocábka
Kocábka, v, f., kocáb, u, m., kocábice; člunek. Der Kahn, Nachen. Na plavné řece korábů, člunků, bárek a kocábek užívají, ba i vorův. Kom. Mlýn na kocábkách. — K., v hornictví truhla, v níž se ruda po dolové uličce vozí. Vz Hontina. Rohn. — Kocáb, lenivá, neobratná ženská. Us. u Jilemn.