Kocour
Kocour, laš. kot; macek, macúr, macú- rek, jura, matěj. Val. Brt. Na Mor. místy kocúr. Brt. K. divoký, felis catus, der Baum- reiter. Sl. les. K. ňarčí. Laš. Tč. Vz Kočka. Již ho k. moří (již podřimuje). U Jižné. Vrů. K. měří, kočka míšek drží. Sš. P. 742. K-ra by snědl (má veliký hlad). Us. Dbv. Ze starých k-rů stávají se časem ra- ráškové. Us. — K. = hoblík, jímž se vy- hrnuje dlab ve dřevě, Hohlhobel. Val. Vck. — K. = střevíc z ostřižků huněných. Val.
Vck. — K. = pytlík na tabák. Us. Rgl. — K. = zasmolený sval, brzovatina, mosor, žilka, die Holzmaser. Sl. les. — K. = drn, jímž se pokládají místa v zahradách; hroudy travou porostlé, jež se nerozvláčely a proto z polí se vyhazují; slitá truska shořelého kamenného uhlí; suchá nať hl. bramborová; Topili kocoury. Us. Wrch. — K. = přírů- stek pod bradou, lalok, podbradek. U Mile- tína. Tbnk. U Rychn. Ntk. — K. = puchr. U Příbora. Mtl. — K. = řetěz u vozu k za- vírání s kopce, die Hemmkette. U Loučimě. Psčk. — K. = věc někomu z hospodářství tajně vzatá, schoř. Ona ráda vynáší kocúry. Mor. Sd. — K. na poli. Vyskakuje-li oráči při orání pluh a kusy země zůstávají ne- zorány, takovým kusům říkají obal, ovaly, kocúry. Mor. Brt. — K. = důl u Jílového. Pam. arch. I. 204. — K. z Votína, os. jm. Blk. Kfsk. 1337. — K. Jak. Bart 247.