Kocour
Kocour. Kocúra drhnúť (— dáviti). Slov. Phľd. 1894. 377. I starému kocúrovi myš nie- kedy ujde. Phľd. 1894. 194. Ostatní (= po- slední) kocúr, čo čeká, až k němu myši při- běhnú. Mor. Čes. 1. V. 420. — K. = smolná louč, jíž se svítilo. Ott. VIII. 8. a. — K. (ma- zurka) = čes. tanec u Nimb. Vz NZ. III. 507., v Hrošče u Opočna, Ib. II. 667. — K. = výdělek. Vrátil se domu s hodným k-rem. Kld. IV. 21. — K. = 10—12 žemének lnu. Zlín. Brt. D. II. 441.