Kohout
Kohout. Cf. Mách. 210, Mtc. XVI. 86. (pověry). Jak kohoti vyzváňajú, brzo ně- čas přivolajú. Slz. Šd. Když k-ti v noci pějí, to prý slyší anděly v nebi zpívati. Brt. Dt. 61. K. v mor. národ. písních., vz Brt. N. p. III. str. LXXXVI. Mluva kohouta. Vz Kohoutí (dod.). Cf. Kačer (2. dod.). Stí- nání k-ta. Vz Zbrt. List. čl. 2., NZ. I. 219. (kde ho posud stínají), Kv. 1869. 406., Hvězda 1885. 158., Brt. Sv. 73. — K. ohnivý = hrom. Zbrt. 145.