Kohoutek
Kohoutek, tka, m., malý, mladý kohout, das Hähnchen. Ten už kohoutky, pase (= zemřel). Vz stran přísloví: Smrť. C. — Ko- houtek, tku, m. = korouhvička na věži, der Wetterhahn. Zatočil se k. (jiný vítr věje). Us. — K., řápek u sudu, obrtel u pípy, Hahn, Wirbel, Lasszapfen. K. zatočiti. D. Víno čepem neb kohoutkem točiti. Kom. Nemůž vždycky jíti plným kohoutkem n. kohoutem (ne vždycky hody). Ros. Vz Hospodářství. Č. — K. u ručnice ona vnější čásť zámku, která při spouštění, při zatáhnutí jazýčku, na zá- palní látku sklapne a tak působí, že rána vybouchne. Vz S. N. Der Hahn. Má natažený k. K. natáhnouti, spustiti. Jg. K. na celé kolo, na půl kola spustiti, natáhnouti; k. na přední západ postaviti (n. na celé k. natá- hnouti). Pysk, hlava kohoutku. Šp. Vz Ruč- nice. — K., nejvyšší část hřbetu. Der Rist. Brt. — K., lychnis. K. luční, flos cuculi. FB. 83.