Kojetín
Kojetín, a, m. (od Kojety. Pal. Rdh. I. 134.), ves u Milevska; Kojetín, ves u Tá- bora ; Kojatin, ves u Náměště; Kojetain, ves u Něm. Brodu; Kojetein, mě. v Olo- moucku, ves u Nov. Jičína; Kojetitz, ves u Radonic. PL., D. ol. I. 80., II. 247. Chodí ráda do K-na (která často kojí.). Us. Bdl. V K-ně (v Olom.) seli pepř a nevzešel, ale ujala se převzdívka: pepřkářů. Sbtk. Krat. h. 173. — Tk. III. 650., V. 160., Žer. Záp. I. 214., Blk Kfsk. 1338., Sdl. Hr. I. 154., Rk. Sl.