Kojiti
Kojiti, 3. pl. -jí, koj, je (íc), il, en, eni, kojívati. — koho, co: omyl, Dch., mysl, Kom., ďábla, Eus., dítě. D. = tišiti, chlácho- liti, krotiti, stillen, sänftigen. — se, koho v čem: v jeho hněvě. St. skl. Učení v pro- cházkách se kojí (těší se jim). Kom. — se, koho čím: lahodnými slovy, D., dítě prsy k. (krmiti, säugen, stillen). V., Kom. K. dary někoho a poctami, Kom., penězi, se dlouhým životem. Stelc, Berg. Sliby se blázni kojí a moudří se jimi kají. Prov. Nádějí se k. Kom., V. Marnou nadějí se k. V. K. koho utěšením, lékaři andělskými. Kt. 2562., 2565. Tím se nekoj, že... D. — Br. — co proti komu. Na proti bratru kojil hněv. Puch.