KojitiKojiti, kájeti. O původu vz Bž. 161. —
co: hněv. Dch. —
co čím. Zajtra čím hlad budeš k.? Kyt. 1876. 23. Ktož své tělo těmi kojí. Sv. ruk. 237. Anot král za nic nestojí, jenž lidi sbožím nekojí. Sv. ruk. 228
. —
se v čem: v hříše. Sv. ruk. 215. —
se čemu (m.:
něčím). K. se daru. Smil v. 667. Já se tvé milosti kojí. Hodn. 87. a.