Kokrhel
Kokrhel, rostl. Vz Slb. 311., Rstp. 1155., Čl. Kv. 244., Mllr. 88., Rosc. 135., Schd. II. 291. — K. = čepec. Umřela židovka v k-li. Pis. Ntk. — K., hla, m. = člověk prohnaný, chytrý, mor. Vck.; vytřeštěný. U Příbora. Mtl. Na Slov. = starý kašlavý člověk. Ssk.