Kolébati
Kolébati, kolíbati, kolebávati, schwanken, wiegen. — abs. Holka kolébá. — koho, co: dítě. Us. — koho kde. Kolíbala bába čerta na pařezu vrbovým. Er. P. 378. Vítr kolébá lodí na moři. Jg. — se. Dítě rádo se kolíbá. Us. — se kde. Mysl mezi nadějemi a strachy sem i tam se kolébá. Jel. — se čím. To- polové větrem se kolíbali. Hlas. — se kam. I u povodňu sich (těch) Tatar lutých kolé- báše sě voj křesťan středem. Rkk. 50. — se za kým. Ličátka se za ní (kachnou) kolí- bají. Er. P. 158.