Koleda
Koleda, koleda, calendae, xakávóat, lit. kal?dos, kaldos! Mkl. aL. 71., Mkl. Etym. 123. Na Slov. polaz. V Šariši a Polsku So- botka, sobotky, u Kroatů kres, u Uskoků koleda, u Rusů kúpalo. Koll. Zp. I. 425. Počátečně, zdá se, byla k. jen lidský obyčej, potom ji pozdější čas zbožstvil a samému obyčeji modlu vystavil, jménem obyčeje zvanou. Ib. I. 411. Ada, eda povstala ko- leda, koljada koleda atd., lat. circuitus, pro- cessio, der Umgang, okolování, okolkování, okolo chodění s vinšem, se zpěvem, na- posledy žebrání. Ib. Svátek zrození slunce (25/12.), kdy se domy vodou vykropovaly (což prý se jmenovalo k-dou) a hostiny odbývaly. Pokr. Pot. I. 185. Cf. Kram. Slov., S. N., Rk. Sl. Na ruce měla košík s vejci, které nesla tetce jako k-du (sváteční dar). Bdč. 7. 1887. 176. Kristus pán se narodil, po koledičce chodil. Sš. P. 737. Vy, kteří k-dy nedáte, tu největší škodu poznáte. Kol. ván. Koleda, koleda, dědku, strejc pral tetku, tetka prala strejce, prali se o vejce. U N. Bydž. Kšť. K-dy vánoční. Vydala Slavia v Praze 1878. str. 1.—244. Cf. o ko- ledách: Er. P 37. atd., Sš. P. 735., 742., 748., Květy 1884. 45. a násl., Slovan. sbor- ník 1887. 1. č. a násl., Km. 1887. 568, 586., 615., 644., 758., Tk. III. 200. — K., y, m. = člověk povídavý; klevetník. Mor. Fr. Blý., Brt.