Kolem
Kolem. m. za: ,často lépe' vypusť. Pověsť jde k., obchází; Vše k. berouce; kolem do kola, ringsherum ; hlava mi jde kolem. Šli jsme k. kostela = mimo kostel; v Podluží říkají: pomimo. Brt. S. 3. vd. 82. 6. dopo- ručuje také mimo místo kolem v případech již uvedených. Cf. Král s nimi mimo Žitavu jide. Dal. 139. Kole tych hodinek (= o ně) jsem se naplakala. Val. Vck. K. otáčím, obviňuji, zvučím, úpím. Lpř. Teče voda, velká voda, kolem do kola jabora; Suknu kupovala, kolem lemovala za dubem, za dubečkem, za dubem. Sš. P. 356., 662.