Koliba
Koliba, tugurium, xaXvßfj. Mkl. aL. 71., Mkl. Etym. 125., 426. Dle ného z rumun. - Kol. ván. č. 91., Hdk. C. 379., Dch. Také na Mor. Vck. K. = dřevěná bouda, odkorky pokrytá, na způsob střechy na nizounkých stěnách postavená. Cf. Pojta, Hať. Na mor. Val Brt. Uprostřed takovéto pltě postaví si k-bu a ze země upraví ohniště; K. zna- mená boudu z kolů nebo na kolech po- stavenou; V Hercegovině staví se k-by pa- stýřské opravdu na kolech. Pokr. Pot. I. 167., II. 72. Ale poď ke mně do mej k-by. Koll. Zp. I. 329, Nebo k. hoří. Brt. P. 181. My ovce pasieme, ty v k-bě léžíš. Sl. sp. I. 146. — K. = místo, kde ovčín stával. U Zašové. Pk.