Kolik
Kolik, gt. kolika, dat. kolika, akk. kolik, lok. kolika, instr. kolika (gt. na -a tvořený dle Slovo je zástupcem dat., lok. a instru- mentalu. Ht. Sr. ml. 253. ); n.: koliko, gt. kolika, dat. koliku, akk. koliko, lok. koliku, instr. kolikem. V prvém případě (kolik) jsou jména uvedená v nomin. a akkus. podstatná a pojí se s gt.: kolik žáků píše? kolik žáků jsi viděl; v ostatních pádech jsou přídavná a sro- vnávají se s jménem podstatným v pádě: od kolika žákův, ku kolika žákům, při ko- lika žácích, s kolika žáky? V druhém pří- padě (koliko) jsou ve všech pádech podstatná a pojí se s gt. jména, ku kterému se při- kládají: od kolika žákův, ku koliku žákův, při koliku žákův, s kolikem žákův. Ale mimo nom. a akkus. má kolik v ostatních pádech nyní do sebe více povahu adjektiva a srovnává se tedy se svým substantivem v pádě. — Tážeme se jím o počtu věcí neb osob. Kolik chlebů máte? K. jest hodin? — Zk., Kz. — Někdy se jakožto nesklonné slovce k pádům podstatných jmen přidává, což se neschvaluje. O koliko jsme čtli? Ko- náč. V kolikosi málo domích. Plác. — Stojí-li v hlavní větě: tolik, toliko, tolikož, věci v počtu a množství srovnáváme a srovnáva- jíce k jednostejnosti a rovnosti množství ukazujeme. Kolikž budete míti šlechetností, tolik jako drahých kamenů budete míti ve svých korunách. Št. Kolik krajův, tolik obyčejův. Us., Zk. — Ve spojení s: -koli, -si, -s. Kolikokoli bylo těch, ješto měli pole. Ben. Odříkav opět kolikos modliteb. V. V noci pak jsem vstal a kolikosi mužů se mnou. Br. Po svatbě v málo kolikas dnech umřel. V. S kolikasi kněžími šli nahoru. Čr. Po kolikasi dnech se moře utišilo. Ler. — Taktéž se skloňují a pojí: mnoho, málo, to- liko, několiko. Vz jednotlivá.