Kolo
Kolo, gt. kola, kolesa. Gb. H. ml. III. 1. 420. Vz Koleso. Části kola: špice, lúkotě, hlava, pás, ráf; v hlavě je puška a tokna s dvěma zákolníky; palečného: ramena, léč- nice s lastovinami a palce; vodního: val, ra- mena a kruhy. Sbor. slov. III. 28., 31. Pří- sloví atd. vz v Zát. Př. 323a. Už za svo- bodna pomáhala sem mu za kolo (byla sem mu pomocná). Hoř. 90. Spustil na plné kolo (dal se do pláče). Ib. 120. Musíš krájet hodně do kola, aby tě hoši u muziky také brali hodně do kola. Sá. Kant. 38. — K. = stovka. Us. Fiakristu. Koula 134. — K. jako příslovce a předložka na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 139.