Kolotati
Kolotati. Cf. Mkl. Etym. 125. - kde. Na něčem k. NA. V. 162. — co kde jak. Planeta zemská svou dráhu kolem slunce k-tá podlé zákona tíže. Osv. I. 52. — se kde kudy jak. Kolem něho šerem k-tá sup. Kká. K sl. j. 182. Moře myšlének k-tá mi hlavou. Pal. Rdh. III. 229. Luna v nebes modra nesmírnosti po desáté drahou svou se k-tá. Pl. I. 182. Politika jejich k-la se sem tam; K. se mezi dvojím pravopisem. Šf. II. 533., III. 323. — kým. Nutnosť všude námi kolotá z nedejípky něco činiti. Pal. Rdh. I. 405.