Komín
Komín. BO. K. římský. Vz Vlšk. 81., 101. Cf. Kram. Slov., Rk. Sl. Oheň v k-ně. Šp. K-ny vystírati. 1564. Daj to do k-na, aby se to nezakúrilo (nestojí to za scho- vání). Slez. Šd. Bílil k. sazemi. Kos. Pod jedným k-nom odbavil dve hostiny. Slov. Pořek. Rr. MBš. Hádanka: 1. Sedí stařík na střeše, kouří a nekřeše. 2. Stojím na peci a moknu, zhřívám se a mrznu. Km. 886. 719. — K. důlní (jáma) = dolní či slepá šachta, der Blind-, Grubenschacht. Vz Hř. 31. K. větrní, das Wettergesenk. Bc, NA. IV. 144. K. dovrchní, der Auf- bruch, úpadni, das Gesenk, svážný, das Bremsgesenk, uhelný (sýpka, jíž se uhlí na spodní patro sype, der Kohlenschutt), rumový (sýpka, jíž se rum, jalovina na důl sype), der Bergeschutt. Hř. 31. — K. v hutnictví, k. sypný, sýpka, das Sturzloch. Bc, Hř. 31. -- K. = pec. Tys uhasil oheň horúci v ko- míně svatých dítek trému. Umuč. sv. Jiří v. 278. — Komínek lampy, der Lampen- cylinder. Šp., Mj. — Komínek = malý roz- parek v pa.sním líci u kalhot ve kříži, nyní už jenom u podvlíkacek, der hintere Hosen- schlitz. Us. Šp., Kredba. — K-nek = účes vlasů. Vlasy do k-ku zatáčeti. Sá. v Kv. 1869. 11. — Komín, Kemein, ves u Brna.— K-ny Pekelné, místo u Čelechovic. Mor. Pk.