Komorník
Komorník, a, m., sluha v komoře, při osobě pána t. j. v panských pokojích. 8. N. — K. menší, der Kämmerer des kleinen Land- rechtes. Vz Gl. 101. — K.., nejvyšší soudu a práva zemského, der Oberstlandkämmerer, řídil zemské desky. Vz více v Gl. 102. a Tk. III. 12., 19. — K. stříbrný, der Silberkäm- merer, který stříbro opatroval. Gl. 102. — K. dvorský, der Kämmerling des Hoflehen- gerichtes, vz Gl. 101., Vš. 564. V Čech. totiž slul za starodávna k-em (camerarius) úředník župní, který bděl nad důchody komory krá- lovské. Co k. v župě, to byl nejvyšší k. v celé zemi. Vz S. N. — K-y sluli též při soudu a při deskách sluhové čili spíše nižší úředníci, kteří vykonávali půhony. S. N. Bý- vali z menších rodu zemanských. Tk. III. 4. Vz tam více. Komorníci, kteří po půhonech, úmluvách, panováních, zájmích jedou. Vš. Vz Půhončí. — K. ženský = kleštěnec, ein Verschnittener. V. — K. = podruh, der In- mann. 1584. Gl. 101.