Komorník. Tov
Komorník. Tov. 129., Vš. 133., 462., 212. — K. stříbrný. Titulář 1589. K. župy, ca- merarius, měl na péči důchody knížecí a král. v celém kraji (v župě). Pal. Rdh. II. 155. O rozl. k-cích vz Zř. Zem. Jir. 454. 1692., Tk. III. 650., Žer. Záp. II. 184. — K. = soudní sluha, na Mor.: půhončí. Osv. 1884. 1. — K. = podruh na Mor. Mtl., Tč., Škd. Výměnkář. Ostrav. Wrch. — K., u, m. = kopeček země, do něhož se sází zelí, mrkev a p. Ostrav. Wrch.