Komparativ
Komparativ, u, m., lat., srovnavatel. — K. tvoří se trojím způsobem: 1. u některých jmen prídavných na -ký připojením přípony -ějí neprostředně k samému kmeni positivu a stáhnutím -ějí v í. Před -ějí souhlásky: d, t, n, r se obměkčují v ď, t', ň, ř a hrdel- nice h, k, ch rozlišují v: ž, č, š: hebký — hebkějí — hebčejí — hebčí (tak: hezký, horký, hořký, křehký, lehký, měkký, mělký, prudký, tenký, trpký). — 2. Přistavením přípony -ější, před kterouž se: d, t, n, r ob- měkčují, hrdelnice rozlišují a skupeniny ck a sk v čt a št směžďují: chytrý — chytřejší, hloupý — hloupější, divoký — divočejší, vetchý — vetšejší, panský — panštější, otro- cký— otročtější atd. (Takto tvoří komp. nej- více jm. přídavná na: b, p, v, m, n, t, I ukon- čená). — 3. Přistavením přípony -ší, před níž se předcházející hrdelnice h a ch y š a š rozlišují: tuhý — tužší, drahý — dražší, hluchý — hlušší, hustý — hustší. Ukončená na -ký, -eký, -oký odmítají tyto přípony a při- rážejí -ší k samému kmeni, při čemž se před- cházející souhlásky s a z změkčují: blízký — bližší, úzký — užší, vysoký — vyšší, ši- roký — širší, daleký — další, krátký — kratší. — (Strany přípon komperativu vz Mkl. B. 322. ). — Pozn. 1. Dvouslabicná krátí dlouhou kmenovou samoldásku: krátký — kratší, blízký — bližší. — Pozn. 2. Mnohá tvoří komp. příponou -ší i -ější: slabý — sla- bější — slabší, tmavý — tmavější — tmavší. — Pozn. 3. Dobrý, zlý, malý, veliký, dlouhý mají nepravidelný komp. Vz jednotlivá. — — Pozn. á. Přídavná jm. v komparativu skloňují se podlé „Dnešní1'. — Pozn. 5. Pří- davná vztahující se k času aneb znamenající hmoty n. látky, potom přisvojovací a jiná, při nichž stupně vlastnosti nelze rozeznati, nepřipouštějí žádného stupňování: dnešní, zimní, železný, papírový, celý, mrtvý, němý, slepý, písemní, ústní atd. — Pozn. 6. Jiné odchylky (jako ku př. u řídký, svatý atd. ) vz u jednotlivých adjektiv. — Kz. 70. —72. Vz Ht. Sr. ml. 222. a násl. a stran příslovcí str. 327. — Příslovce od přídavných jmen tvořená a některá jiná stupňují se jako jm. přídavná. Komparativ připojením přípony -ěji ku kmeni positivu: pěkně — pěkněji, sladce — sladčeji, lidsky — lidštěji. Některá přijímají příponu -ěje k samému kmeni a sta- hují -ěje v e n. ě (odvrhují -ko, -eko, -oko, -no, změkčují r v ř a rozlišují h a z v ž, ch a s v š, st y št, d y z: blízko — blíže, hluboko — hloubě, hloub; těžko — tíže, tíž; vysoko — výše — výš; snadno — snáze — snáz, záhy — záže, záž atd. — Pozn. 1. Ne- pravidelně u: dobře, zle, mnoho, málo, dlouho, brzo. Vz Jednotlivá. Kz. str. 136. — Pozn. 2. V obec. mluvě vychází na: -ějc: dálejc, krá- snějc, pěknějc, blížeje. — Pozn. 3. V kom- parativu: raději a v podobných odsouvá se v mluvě obecné i častěji než v písmě: raděj. Toto i bylo až do 16. stol. dlouhé. Vz více v Skracování. Gb. — 0 tvoření komparativu staročeského vz Kt. str. 54. (III. vydání;. — Komparativ se klade, když jedné z dvou osob n. věcí činnost n. vlastnosť nějaká u větší míře přísluší nežli druhé. Věc, s níž se prvá srovnává, klade se 1. do genitivu odluky bez předložky. Každý se chce rovnati vyšším sebe. Št. Není služebník větší pána svého. Br. Vz Pozn. 2. Vz také: Genitiv, F. — 2- Do genit. s předložkou od. O málo nižší od tebe jest. Jg. Vz Pozn. 2. — Do akkusat. s předložkami: mimo, přes, nad. Moudrosť dražší je nade všechno zboží. Bylo nás něco více přes dvě stě. Vz Nad a Pozn. 2. Někdy i v předložce nad pojem srovnávací jest. Mi- loval zlosť nad dobrotivosť. — 4. Spojkami: než, nežli, leč, než jako, jako. Nic není lepšího jako bázeň Páně. Lepší je soused blízký než bratr daleký. Br. Nic lepšího není proti hněvu leč mlčeni. Flaš. Vz Nežli, Jako. — Pozn. 1. Když se dvě vlastnosti srovnávají, kladou se obě do komparativu n. vynášejí se positivem se slovci: více, raději, příliš, tuze, poněkud. Síně širší byla než delší. Jsou bojovní raději než stateční. Výmluvný jest více než moudrý. Jest veliké stavení širší něco než delší v pro- středku. Vrat. Rada horlivěji než potřebněji držána byla. Anth. II. 351. — Pozn. 2. Vazby s předložkou od nebo bez ní užíváme z pra- vidla jen tehdy, když jméno n. věc, s níž se podmět srovnává, v nom. n. akkus. jest. Před- ložek mimo, nad se užívá, i když věc po- rovnaná v jiném pádě jest. Než se ač zřídka i tehdáž vynechává, stojí-li předmět přirov- naný v jiném pádě než v nominat. Trapněje zhynuti žízňú meča (než mečem). Rkk. 53. — Pozn. 3. Někdy se užívá komp. místo su- perlativu, vz Superlativ. O záměně k-vu se superlativem vz Enallage, 4. — Dle Zk. — Pozn. 4. U kompart. se někdy druhý člen zamlčuje, možno-li snadno si jej přimysliti. Zlé vždycky snáze se nás chytá (než dobré) Mk. Je poněkud hloupý (hloupější než jiní). — Pozn. 5. Menší stupeň vlastnosti vyjadřuje se positivem s předložkami na, za, při. To dřevo jest barvy náčerné. Barva drobet ná- sivá. Ňápihavá tvář. Zasladlý. Oči přišilhavé. Brt. — Pozn. 6. K. adverbií mívá význam předložek. Dříve času umřela. V. (Mkl. S. 461. ). — Pozn. 7. Často se klade podlé němčiny zbytečně komp. místo positivu. Něco ze- vrubněji (m. zevrubně) popsati. Obšírnější (m. obšírnou) zprávu podati. Brs. 97.