Kon, u, mKon, u
, m.
— čin. Konu se podejíti. Sš. J. 211. K
. bohoslužebný, církevní, posvátný, svatý, mešní. Hnoj. Vytýká výsledek onoho stvořenského konu. Sš. II. 199. Skutečný k. vůle. Obzor. 1879. Ve filos. actus,
tvegyeta. Vch., Šf
. III. 554., Ar
. II. 4., Psp., Hlv. 68., 293., 295., 36.