Konár, konárik
Konár, konárik. Brt., Němc. IV. 408., VII. 142., 294., Kld. I. 62., Hdk. C. 379., Prk. Př. 18., Bž. 227. Cf. Mkl. Etym. 126. Haluzy má toliko strom ihličnatý, konáre strom listnatý. Na Oravě. Rr. Sb. Z jabřadky uroste ratolesť, z ratolesti haluz či větev, z větve konár. Pk. Sedím jak hrdlička na suchém konári, smutně si zpievajíc v svém velikém žiali. Koll. Zp. II. 238. Oba sedá- vají na jednom konáre. Sl. ps. 283. Sadla muška na konárik, potriasala kvet, načo si mi moja milá zaviazala svet? Sl. sp. 60.