Konati
Konati (i se stupňovalo v o: činiti—konati, Gb. Hl. 141), konávati, do konce přivésti, be- enden, vollführen; činiti, dělati, thun, leisten, verrichten, ausüben. Jg. — abs. Smrť koná (do konce přivádí) a zavírá. V. — co: dílo, Let., povinnosť, rozkaz, úřad, práci, oběť, V., spravedlnost', své služby, poslušenství, Kom., svůj běh, veliké činy, D., přehlídku, Dch., právo (die Execution vollziehen), Tov. 75., pobožnosť, ctnost', modlitbu, poselství, válku, zázraky, cestu (do Prahy), řec k ně- komu k., Os., péči o obec k., Kom., poctu, pokutu. Us. — co komu: poctu. Us. — co na čem: cestu na lodi k. — co za koho: vigilie a jiná náboženství. Chč. 377. — co, se v čem. Soudy a výpovědi v rozepřích. Kom. V Bohu všecky věci se konají. Hus. — co o čem. Vyšetřování o vraždě konati. Ml. — co jak: práci po třídě k. (jedno po druhém). J. tr. Z dobré vůle, Us., z trestu a zdarma. Vys. Těmi cestami život sodomský konajíce. Chč. 446. Něco bez studu k. Chč. 451. Kterým právem začne, tím také konati má(=při končiti). Tov. 53., Gl. Vz Jir. Sl. pr. I. 46. a Hanušův článek v Koledě 1856. str. 97. (Kn. drn. 133. ). — s příslovci. K. něco pilně, bedlivě, snažně, opravdově, V., zmužile. Kom. — co skrze koho. Pře o tne- zech skrze měřiče hodnú vierú mohu konány býti. Pr. hor. rukp. — se = končiti se, sich enden, gränzen, Jel., Hus.; snažiti se, sich Mühe machen. Plk. Tu se koná panství kněze Jiřího Bavorského. Tu se počíná země česká a koná se země rakouská, Pref. — se čím. Milování zlých koná (končí) se nenávistí. Jel.