Konec
Konec, nce, koneček, čku, m., z kon. (konati). Schl. Vz Gb. 111. 111. ř., s h. 7. (poč(b)nu-konec). K. = kraj věci, kde se za- číná n. přestává, das Ende. V. Od konce, od předního konce začíti (od počátku). V. Od konce ke konci. Us. Kyj má dva konce. Jg. Oběma konci purguje, zhůru i dolů. V. K. u niti, u sukna. Jg. Všecko má k. svůj a jitrnice dva. Vz Pominouti. Lb. Paličku za- pichol do hrobu, koniec hlavy mrtvého. Na Slov. Ht. Mkl. S. 540. K. u sukna není Leiste, nýbrž k. osnovy od ludnu uříznutý, který se nemůže více dotkati. Nvk. Pošla- pali nám ječmen z konce do konce všechen. Er. P. 413. Na všech všudy koncích. Dch. — K. = v co věc vychodí, na čem přestane, ustane, das Ende. Utíkati na k. světa. Jg. Šel konec světa. Vz Kraj. Us. Až noc temná k. bojem zdieše (učinila). Rkk. 52. Kteraký by k. boj jměl vzieti. Rkk. 46. Jelení rohy o dvou koncích. Jg. Na konci jazyka dráha (kdo má jazyk, všude dojde). L. Až do konce dočísti. V. Není tak dlouhá píseň, aby jí konce nebylo. Kl. K. řeky. Us. Konec mostu (na konci mostu). - K. času, jednání, das Ende, der Ausgang, Erfolg. K. bytu. Jg. Učiniti s někým k. Br. Něco ku konci a k místu přivésti. Solf., V., Arch. I. 92. Vzíti k. a místo, zur endlichen Erledigung gelangen. Ferd. zř. Ar. XVI. Aby jim k. o to udělali. Vl. zr. 74. Pře k. vzala. Kn. rož. 87. Aby smlouvy konal a držel, jinak že z toho zlý k. půjde. V. Něčemu k. udělati. Vš. Učiň tomu (reči) k. V., Kom. S pilností něco ku konci vésti, dovésti. Berg. Brzy-li tomu k. bude? Kom. Není, nebude konce. Us. Již je tomu (všemu) k. D. Jinak tomu konce nebude. Kom. Ztratiti k. (řeči n. jiné věci; neuměti se vyplésti). Prov. To je k. řeči. Ros. Jeho vladařství je k. D. K. své věci (pře) vzíti; k. o svou při vzíti, bráti, Břez. 22., Vš., učiniti. Er., Vš. Soudcové k. o to učiniti mají. Zříz. Ferd. K. o něco (=ně- čemu) bez meškání učiniti (1531). Pr. K za- vírce a konci své řeči přistoupiti, přikročiti. V. K. řeči. V. Na samý k. Na samém konci býti. Jg. To nemá žádného konce. Vš., V. Konec života. V. K. života vzal. Háj. V kon- cích býti (v nesnázích). Jg., Dch. Někoho v koncích nechati. D. Král Jeho Milosť má jim v tom konec ve třech měsících po tom vznešení pořád zběhlých učiniti. Vác. XXI. Již je s ním v koncích (již je na mizině). Zlob. S tím je u mne konec. D. Na konci postaviti. V. Ke konci dobíhati. V. Nepři- jíti k žádnému konci. V. Nevím, kde mu je k. (kam se děl, kde je). Č., Us. Milé zlého počátky, leč k. žalostný. Jg. Všecko dobře, jestli k. dobrý. Jg. K. počátku horší. Ještě ne k. Jg. V každé věci patř konce. Jg. Juž k., bez konce. Us. Ku konci, ke konci, na konci, na konec, koncem = konečně. Na konec pravím = naposled. Ros. Na k. tomu nechci = do konce, naprosto nechci. Ros. Koncem v zkázu přijde. Zlob. Konec koncem, konec koncův = konečně, jedním slovem. L. Nemohu s ním ku konci přijíti. T. Jaká jest věc, dává znáti konec. Pk. Všecko k. bere a jednou porušeno bude. Lb. To ne- vezme dobrý k., lépe: To na dobré ne- vyjde. Rs. K. vše napraví. Šm. Když se to konec koncem vezme. Šm. Ku konci ještě pravím, že. Ml. K. dílo chválí. Konce kraje tomu není. Č. Stran přísloví vz: Amen, Deska, Hra, Karty, Kolek, Kukla, Pata, Po- vříslo, Třetice, Železo. Konec před, vz Hy- steron proteron. — Do konce = dokonale, docela. Nedals jim do konce zahynouti. D. Dokonce uvěřiti. V. Dokonce nechci. Do- konce chci vědět, kdo to udělal. Us. — Do konce = zvláště. Nepracuje ničeho, dokonce v neděli. Us. — K. = konec života, smrť, das Ende, Lebensende. Dobrý, nešťastný k. vzíti; na nešťastný k. přijíti. V. Zlý k. míti. V. Aby tomu drábu konec učinili (= po- pravili). Žer. Záp. L 264. Stůj dokud stůj, přece vezmeš k. svůj. Lb., Pk. — K. = zá- měr, úmysl, účel, der Endzweck. K tomu cíli a konci. D. Svého konce dojíti. Us. Chtěli loviti rybník a k tomu konci vytáhli stavidla. Ml.