Konečný
Konečný, závěrečný, Schluss-, Haupt-. K. rozhodnutí, výpadek trestního řízení, vy- řízení, zpráva, nález, ustanovení, snesení, zkouška (hlavní), řeč, počet, účet, spis, obrana obviněného, doložení, J. tr., spočítání, roz- vaha, list, protokol, summa, porovnání, lí- čení pře, výslech, jmění, tah, Šp., výsledek. Dch. K-ou odpověď dáti, endgiltig. BP. Než se na něho k. rozsudek stal. Ferd. zř. Nález k. jestiť ten, ještoť koná při, vedle sprave- dlnosti přisuzuje neb odsuzuje požádání. CJB. 425. — K. = co konec má, míti bude; sko- nalý, endlich. V. Svět konečný. Jg. Rychlosť nekonečná. Petr. — K. = úplný, gänzlich. V jisté nebezpečenství a konečnou záhubu je vydali. V. — K. = jistý, pravdivý, ge- wiss, wahrhaftig, entscheidend, entschieden, endlich. Jg. Jest konečná pravda. Ros. Za konečnou a nepochybnou věc míti. V. Člověk k. (na něhož spolehnouti můžeš). Jg. S tím člověkem nelze jednati, je nekonečný (ne-. pořádný, nestálý, vrtkavý). Us.