Konev
Konev, nve, konve, e, f., konvice, konévka, konvička, z něm. Kanne (strněm. channa; a se seslabilo v o, Gb. Hl. 78. ) n. střlat. canna. Vz Mz. 40. K. vinná (na víno), dřevěná, ple- chová, zahradnická, kropicí, měřicí, Jg., na droždí, Hefenkanne. Dch. Panská milosť a víno v konvi dřevěné přes noc zvětrají. Záv. Hlava jako konev (starostí plná; jako věrtel). Jg. Jak z konve se déšť leje (silně prší). Us. Honiti se konvemi. Vz Opilství. C.