Konire
Konire = konírna. Němc. VII. 235. Pod- koní čistí od hnoje k-ci. Kom. Nech si ju držia na peci, ako kobylku v k-ci. Koll. Zp. I. 117. Dobrý kůň i v k-ci kupce najde. Č M. 30. — K. — koňská kůže, konina. K. na štítky, černě tažená, hnědá, hladká, líco- vaná, genarbt, černě lakovaná ; k. na stře- více; cena, továrník konic. Sp.— K. = klisna. Tu mi kuoň jeho k-ce zabila. Půh. II. 597. — K., Konitz, městečko v Olom., S. N., sam. u Turnova; Kanitz, ves u Pod- bořan. PL., Tov. 129., Tk. I. 89., II. 421., III. 57., Sdl. Hr. IV. 96., V. 299., 341., Rk. Sl.