Konjunktiv
Konjunktiv, u, m., z lat., die verbindende Art. Konjunktiv v jazyku slovanském velmi záhy vyhynul. V jazyku českém vynáší se pojem konjunktivu: a) indikativem futuri (oznam. způsobem času budoucího). Ale snad někdo to čta pomyslí a dí; — aneb indika- tivem s částicemi: kéž, ať, nechať. Kéž se Bůh smiluje. Kom. Ať nekraluje hřích ve vašem těle. — b) Imperativem. Nu jděmež. Br. — c) Konditionalem. Pane, kdyby jen chtěl, můžeš mne očistiti. Br. Vz Konditi- onal. Zk.