KonsonanceKonsonance, e, f., z lat., v hudbě libý souhlas dvou aneb více zvuků. Vz více v S. N. Konsonanz, Gleichklang, Zusammen- stimmung mehrerer Töne
. — K., srýmo- vání, když se slova jak v samohláskách, tak i v souhláskách srovnávají: skladu—ladu, mládeže—otěže. Zk. Ml. II. str. 172., Mk. Ml. 295.