Kopa
Kopa — hromada. Slov. také: kupica. Hdk. C. 379. Cf. Mkl Etym. 129. K. (kopka) sena vz: Babinec, Čapa, Čopa, Dlopa, Cho- bot, Klopinec, Kolco, Kopisko, Kopišče, Kopnisko, Kotúč, Kupa, Lapa, Návidlo, Ohnisko, Okolica, Okoliště, Okrsek, Okršle, Okŕžle, Placek, Posád, Stoh, Vókolisko, Vokršel. Mezi jich k-pami (acervos) odpo- čívali sú; Vnášejí kopy (acervos) pšeničné do stodoly. BO. Ktožby kopy skladl neb rozkladl. Št. Kn. š. 109. — K. = 60 kusů Cf. Šf. III. 645. List. fil. VIII. 198. Bylo jich tam kopa (mnoho). Us. Tč. Známť já na kopy ševců, kteří .... Kos. — K. = pásmo. Kolik pásem na loket, tolikakopové plátno. Němc. Krl. 31. U Domažl. Šb. D. 18. — K. = milíř. Mor. Brt. D. 222. — K. — jistá summa peněz. Cf. Rk. Sl. K. českých grošů kolik krejcarů platila. Cor. jur. IV. 3. 2. 418. Dvě kopě platu a 20 gr. Půh. 1. 153. Sto kop (i. e. českých grošů). Št. K. š. 137. Vz Groš. Lepší kopa za ži- vota, ež po smrti dvě. Slez. Šd. — K. pole = 6 korců. Má 5 kop poli. V Kn. pozem- kových Králové. Městce. Psčk. Sedláci mi- letičtí platili z kopy záhonův čili šesti korců r. 1771. 3 zl. 30 kr. Pam. Velvar od Vacka 237. — K. = psí jm. Němc.