Kopí
Kopí (strč. kopie), kopíčko, a, n. K., m, tiU, culter, gladius, hasta, lancea, der Spiess, die Lanze. K. byl široký, zašpičatělý, ostře brou- šený tesák a byl na dřevišti asi 18 stop dlouhém dobře jsa upevněn. Sloužil k bo- dání a sekání. Km. II. n. b. 119. K. celé 8? lokte, polovičné 5?., lokte dlouhé. Gl. 104. Dle Jg. = ostří u oštípu n. dřevce; hrot, dřevo u dřevce; ostří s násadou, oštíp. Rachet kopí bystrých. Rkk. Nositi hlavy na kopích. Rkk. K. založiti (proti někomu). Vrat. Pra- porečky na kopích. Us. Kopím někoho pro- raziti, Kom., probodnouti, St. skl, prokláti. Troj. Lubor kopie přetie. Rkk. Kopí lámati (bojovati). Vrat. Kopím někoho s koně sho- diti. Dal. Jest pravé k. (vysoký a hubený. Vz Tělo, stran přísloví). D., Č. Sluší mu co svini sedlo n. kopí. Jg. Kdož se stříbrnými (zlatými) kopími potýká, ten vyhrává, Prov. Milý jest mi jako hřebík v oku a kopí v boku. Vz (stran přísloví) Nenávisť. Č. K. dlouhé, krátké, házecí, na velryby. Us., D. — K. Svátek božího kopí, festum lanceae salva- toris. Gl.