Kora
Kora, strč.; nyní: kůra, korka, kůrka, kůrčička, y, f., die Baumrinde, Borke. Kůra vnitřní, vnější na stromě. V. Peň dvoudě- ložných skládá se z kůry, dříví a střeně; kůra má opět tři vrstvy: koráb, kůru a lýko. Rostl. V rozkol n. za kůru štěpovati. Jg. Kůru sloupiti, skrojiti, odníti, stáhnouti, ob- loupiti, V., sloupati. Us. Zevnitř kůra, vnitř lýka jsou. Kom. K. napuklá, lipová atd. Us. — K. u chleba, Brodrinde. Chléb dvě má kůrky a střídu u vnitř dírkovatou. Kom. 1 jinde o dvou korách chléb jedí (nejsem k místu přivázán, mohu jíti jinam). Ros.