Koráb
Koráb, u, korábek, bku, korábeček, čku, m. V strč. také podlé „Meč":: z korábě, v onom korábi, Č., a koráb, i, f. Proč této k-i nezažžeš? Pass. Pět diabluov poslal, aby tu koráb zažhli. Pass. Č. v Dodatcích k Jg. slovníku učí, že slova tohoto chybně v rodě žen. užívali. — K. = kůra (stromu), D; kůra dospělá, již ne zelená; k. hnědá n. šedá. Rostl. Vz Kora, Kk. 20. — K. = loď, zvláště veliká loď, Schiff. K němu patří: stěžeň (stežeň) s korouhví, na něm rejny (ráhna), na těch plachty; přední špic: nos, zadní: korma; střední čásť: břicho (boky); svršek: palub; vnitřek: kotka (kotec, kajuta, kajita); kormidlo (n. opačina, vz Kormidlo). Š. a Ž. (Walter). K. o šesti veslích. Vz Loď. Na k. vstoupil a odploul. Kram. K. po větru se nese. Bs. — Pro nebezpečenství plavení moř- ského praví se: na koráb jeti, odejíti, se dostati, V-, přijíti, Ros., na korábu se octnouti, Kom. = prodělati, schudnouti. Vz stran pří- sloví: Prodělání. Č. Kupec již je na korábě. Přišel na k. (schudl. Vz Nešťastný). Lb. Brt. vykládá věc jinak: K. znamená dutinu vůbec, tedy 1. peň stromový, jehož dřevo vyprá- chnivělo a toliko kůra zbyla; 2. děravý zub; 3. kostru koňskou; oktud: Dostati se na koráb. Cf. něm. Auf den Hund kommen. — K., páteř se žebry (ze zdechlého koně). Na Slov. Plk. — K., nádoba picí, ku korábu podobná, ein Trinkgeschirr.