Koráb
Koráb = kůra. Vz Korava, Rst. 71., 428., Mkl. Etym. 129. K-by se smrkův a jedlí loupati. Us. ve vých. Čech. Kál. — K. = sníh svrchu zmrzlý- Vz Obláčka. Dle Sl. les také: površek. svrcholka. — K. — loď. MV. K. o šesti veslích. Vrat. 161. Na korabiech. BO. Na moři v korábi. Št. Kn. š. 232. Oru- die, ješto na této k-bi bieše. ZN. — K. = vyžraný zub. Ct. Korbel. — K. = studénka, v níž k. (== vyprachnivělý vrbový strom) zasazen jest místo obezdívky, aby voda blátem se nekalila. Mtc. 1878. 35. — Víc a více na koráb a k záhubě pospíchá. Wtr. Musí se na kováb dáti. Dh. 83. Ct. Gaur- nitý. — K., mlýn u Olešné; hospoda u Znoj- ma; K. Knížecí, sam. u Mělníka; K. Paví- čkovský, sam. tamtéž; pole u Nov. Hrozen- kova a u Kojetína, Vck., Pk. U korábů v Praze Tk. II. 160. — K., a, m., os. jm. Mus 1880. 502., Jg. H. 1. 2. vd. 583.