Korčák
Korčák, u, m., na Slov. krčah, krčach= nádoba dřevěná, konev, okov, vědro, Wasser- eimer. Rozml. Fil. s Pravd. c. 2. — K. = korec, měřice, Strich, D., Reš. — K., korčár ve mlýně, nízký, čtverhranný, pohyblivý, dno koše mlýnského činící truhlík, z něhož padá melivo mezi kameny mlýnské, der Mühl- trichter. Vys. — K. korečník. L. — K. = náčiní k rybám, nálevka, Schöpfgelte. V. — K., holubník, o sobě stojící. Tauben- schlag. Dch.