Kormoutiti
Kormoutiti, 3. pl. -tí, kormuť, moutě (íc), il, cen, cení; kormoutívati, zkormucovati (z, moutiti‘), mutné činiti, kaliti, trüben; be- trüben. Jg. — co, koho: vodu (kaliti). Br. Nebeskou oblohu větrové kormoutí. Koc. K. mysl. V. Mnohé věci kormoutí život lidský. V. To mne kormoutí. Kom., D. — se, trüb werden, kaliti se; smutiti se, sich betrüben, grämen, beunruhigen, kümmern. Jg. Voda se kormoutí (moutí, kalí). Jan. Moře se hrubě kormoutilo. Ler. — se oč. Nemalou starosť měli, kormoutíce se o to potýkání-se v poli. — co, se čím. Strachem a bázní se k. V. -, Br., Kom. — co, se kde. Když to vidím, hned se vše ve mně kormoutí. Peš. — Kram., Us. Krev v člověku k. Th. — se komu. Nám všecka střeva se kormoutila. Vrat.