Koruna
Koruna, korunka, korunečka, korunčička, y, f., z lat. corona, Krone. K. královská, Jg., hlohová, die Dornenkrone, papežská (tiara), biskupská (infule). V. K. z kamení předra- hého. Alx. Korunu mu na hlavu vstavil. Háj. Oběma králům k-u na hlavu vstavil, jednomu dobrovolně, druhému bezděky. V. Korunu na hlavu vzíti, posaditi. Korunou korunován býti. Us. Kníže, úředník koruny. Plk. Po koruně (vládě) bažiti. Us. K. uherská sv. Štěpána, k. česká či svatováclavská, že- lezná lombardská. S. N. K. česká, die böh- mische Krone. Popis vz v Mus. 1831. p. 174. Poněvadž jsem na k-nu VM. dva prsty vlo- žil (věrnosť přísahal. Arch. I. 75). Vz více v Gl. 106. — K. = moc královská. — K. Koruna česká: Čechy, Morava a Slezsko, k nimž dříve i obě Lužice patřily. Die böhm. Krone, der böhmische Staat. Gl. 106. Zá- kladní zákony koruny české, vz S. N. II. 315. B. XV.; její statky, tamtéž B. XVII. Aby ztratil své dědictví i vešken svuoj ná- pad, kterýbykolivěk v České koruně měl, buď u otce, u bratra... po dskách neb jinak kterakkoli. V. Do koruny české přijel. BP. 222. Císař chtěl hejtmany saditi do zemí našich ke koruně příslušejících. Arch. IV. 109. Vz více v Gl. 106. — K. = věnec, Kranz. Koruna z kvítí. V., Kom. — K. = okrasa, Zierde, Krone. Ozdobná koruna jsou šediny. Ros. Neuvadlá koruna slávy. Kom. K. vítězná, mučedlnická. Jg. - - K. = pleš, die Platte. Háj. — K. stromu, vrchní čásť stromu, koš. Krone. — K. = u květin (Blu- menkrone, corolla). Vz Kalich. Koruna čili vnitřní odkvětí, skládá se obyčejně jen z jed- noho kruhu lístků všelijak živě barvených (bíle, žlutě, červeně, modře atd. ), z lístků korunních n. plátkův. K. prostoplátečná (jsou-li plátky prosté), srostloplátečná (jsou-li plátky až na volné cípy, zuby, dřípy čá- stečně srostlé). U srostloplátečné koruny slove dolejší čásť: trubka, hořejší čásť: kraj n. límec; vchod do trubky slove jícen. Koruna srostloplátečná: 1. K. kulovatá (ma- jící tvar koule nahoře otevřené), baňkovitá (více-li se prodloužila); 2. trubkovitá (po- dobná dutému válci n. rouře); 3. zvonkovitá (jako zvonek); 4. nálevkovitá (s úzkou a poznenáhla se rozšiřující trubkou); 5. kolo- vitá (s krátkou trubkou a krajem na plocho rozloženým); 6. řepicovitá (s podobným krajem a dlouhou trubkou). Srostloplátečné nepravidelné koruny: 1. pyskatá, dvojpyská; 2. tlamatá; jazykovitá. Prostoplátečné a) pravidelné koruny. 1. křížovitá, 2. růžovitá, 3. slézovitá, 4. karafiátová; b) nepravidelné: 1. motýlovitá, 2. fijalkovitá. Jinak jsou ko- runy ještě: husto-, pěti-, atd. listá, hustá, listnatá atd. Čl. Vz Kk. 45. — 58. — K., die Infel, infula. Opatové v korunách. Lumír 1858. 763. — K. Koruna jelena = parohy jelení, Geweih. D. K. slovou haluze (výsady) čili větve na tenkém konci parohu rostoucí, které mají stejnou délku a dohromady k-nu činí. Šp. Ten jelen má pěknou korunu. Ml. Korunu nositi = rohy od ženy. Novější. — K. zubu, Krone; vz Kořen, Zub. — K. nehtová = okolek kůže okolo nehtu. Sal. — K. na noze koňské = hořejší obruba ko- pyta. Us. Dch. — K. na nebi, jisté sou- hvězdí, die Krone der Ariadne. L. K. se- verní, jižní. Nz. — K. = shromáždění lidu, sbor, Zirkel, Kreis. V. — K. = jistý peníz, Krone. Kom., V., S. N. — K. u tiskaře, die Krone an der Buchdruckerpresse. Jg. — K., město v Sedmihradsku, Kronstadt. V. — K. s pyramidou pošinovací, vz Nástroje trepa- nační. Cn. — K., druh hradby, das Kronen- werk. S. N.