Koryto
Koryto, vz Mkl. Etym. 133. K. = řeky (řečiště), Šf. Strž. II. 518., potoční (poto- číště, das Bechbett), Sl. les., na barvu, Farbtrog, Šp., hasicí u polní výhně, Pdl.; k. na střechu (preis, vz Skřidlice), mor., Hý.; nástroj včelařský, jehož užívají krmíce včely, Futternapf, ve vých. Čech. Všk.; k. či brázda, po níž se roztopená litina z peci vypouští, NA. IV. 173.; k. stěženní, der Mastbehälter. Lpř. — K. = necky. Mor. a Slov. Brf., Němc. IV. 363. — K., Korit, ves u Kralovic; Hundsnursch, ves u Prachatic; Böhmisch-Röhren, také: České Trouby, ves n Kunžvartu. PL., Čechy I. 228., 66., Blk. Kfsk. 12., Rk. Sl.