Kořalka
Kořalka, kořalina, rus. gorěłka. malorus. horivka či horiłka, pol. gorzałka. Jir. Vz více v Schd. I. 389., Sdl. Hr. I. 91., Mus. 1877. 398. Pozn. Cf. Mkl. Etym. 73. K., mrcka (Turn.), frudlovica, hrobu kopalka, pála, matičková (sladká pro ženské), koši- latá (bílá k.), kotržina, motavý olej, ode zdi ke zdi, grammatika; na Moravě šamík (u Místka), šalastryka, kořalena, gergelica (val.); halas (slez.); slov.: besnica, frnd- žalica, strkulka. Také: od rohu k rohu, mo- talka, špagát. Mimo to vz: Pálenka. Žid nalije do dvou litrů vody litr kvitu, očistí to štipcem ledku a k. je hotova. Laš. Tč. K. ořechová. Včk. Uchlipl si frndžalice. Phld. V. 290. Na to gořalenka na svět při- šla, aby starosť z hlavy vyšla. Val. Vck. Kdybych já byl zemanským synkem, na- pájal bych děvčátka vínkem; ale že su z chalúpečky, mosím jim dávať kořalečky. Val. Vck. Když já umřu, ležeť budu, cho- vajte mňa v městě, gořalenku s bečulenkú na krk mně zavěste! Val. Vck. Štvrtka go- ralky lepší než dy by zlatý kord do břucha pich. Val. Brt. Bude lacinější k. (piják umírá). Tkč. Cf. Slov. zdrav.